Předvečer sobotní sešlosti se nesl ve znamení doslova bojové přípravy. Skloubit catering s výpravou pod Cornštejn a upravit stanové šapito tak, aby v něm šlo promítat i za denního světla, byl pro pořadatelský tým pořádný oříšek. Nakonec se to podařilo — v pátek o půlnoci byla videoprojekce funkční a zatemnění provizorního kinosálu prověřilo hned ranní slunce.
Výjezd pod Cornštejn se posunul na desátou hodinu. K velkému překvapení všech černých prognostiků byla účast skvělá — vypluli i nováčci, rodiny s dětmi a hledači s detektory kovů. Po dvouhodinové plavbě jsme v pravé poledne začali pokoušet štěstí. Hojná účast i překrásné barevné babí léto udělaly organizátorům velikou radost.
Po návratu a krátkém odpočinku začala druhá část slibovaného programu. Kde se vzal, tu se vzal, z vln se vynořil vranovský vodník Brekeke Malifus. Jako každý rok otočil stříbrným klíčem a uzamkl překrásné vranovské léto k zimnímu spánku.
Se soumrakem se rozsvítily projektory a na plátně se jedna vzpomínka střídala s druhou. Družného veselí a tance se vzpomínková sešlost nemohla nabažit až do pozdních ranních hodin. Vždyť noc je stále mladá a nestárnoucí.
— Ladislav Kulíšek